Kdo se bojí nesmí do lesa.

Nebojte se (neúspěchu) a hurá do lesa!

Nikomu není příjemné, když se mu nedaří. Ale čím jsme starší, tím hůř svůj neúspěch neseme. Obáváme se předem a mnohdy úplně zbytečně.

Dokud jsme chodili do školy, většina z nás, sem tam nějakou tu horší známku dostala. Byli jsme zvyklí být zkoušeni. Nebylo to vždy příjemné, ne vždy se zadařilo. Ale patřilo to k věku.

Jako dospělé nás nikdo nezkouší. Odvykli jsme tomu stresu – „že budeme trapní“. Už se nám do něho nechce. (Teď smekám, před všemi, kteří i v hodně dospělém věku studují a absolvují zkoušky).

Při naší první „vnitřní únikovce“ jsem se nejvíc bála (já – děti ne), že budu za pitomce. Na té druhé, můj nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje, díky nesympatickému panu roommasterovi, ještě zesílil.

Většina kamarádů, kteří nám testují hry, do toho jdou s obavou „že to nedají“ a „budou za blbce“. Úplně zbytečně. Devadesát devět procent to dá na pohodu. (To jedno procento, si špatně přečte instrukce 😊.) Opět platí, čím dospělejší, tím větší obava.

Děti a teenageři nic neřeší, jdou do hry s chutí a prostě se baví.

Nebojte se! Nevidíme na vás. K dispozici máte nápovědy, a kolik jich využijete, je nám úplně jedno. Důležité je, zda si hru užijete.

Ten pocit, „že jste to dali“, pak stojí za to!